„Po prázdninách cítím únavu“
Monika Paterová (48 let), spolumajitelka a provozovatelka dětského letního tábora Eskulap.
Monika tráví prázdniny v dětském ráji. Tábor v Pořešíně u Kaplice se organizuje jako přístav. Jednotlivé turnusy trvají (jako za starých časů) tři týdny. A zatímco se děti i admiralita vedoucích vyměňují, Monika zůstává. Léto co léto, pravidelně už od roku 1982, kdy sem do Pořešína přijela poprvé. Přistihnete se někdy v krizi typu: Mám já tohle zapotřebí?
„Pravidelně pokaždé pár dní před prvním turnusem, kdy vrcholí všechny přípravy a tábor se chystá na příjezd dětí. Musí všechno klapnout od jídla až po postele v chatičkách. Tou dobou zažívám největší nápor.“ Našla jste si tu kdysi životního partnera, ale ruku na srdce – napadlo by vás, že se vzdáte i svého milovaného krámku s prádlem a budete se naplno věnovat dětskému táboru? „Vůbec ne. Hodně bych se nasmála, kdyby mi to někdo řekl předem. Vidíte.“ Co děláte, když za zatáčkou zmizí poslední autobus s dětmi? „Dáme si nohy nahoru a připadáme si do dalšího léta ztraceni, i když tak to není. Taky cítím velkou únavu a takovou směsici radosti se smutkem. Dětem se totiž na táboře líbí, často při loučení pláčou. Takže je mi na jednu stranu dobře, že tu s námi chtějí být dál, a na druhou na mě ty slzy působí.“ Před dvěma lety Pořešín vzala voda. „děti jsme zachránili den před jejím přívalem a sami sebe oknem z nejvyšší budovy v areálu. Byla to strašná spoušť a co bylo nejhorší – vůbec nešlo pustit se do úklidu holýma rukama, musely přijet velké stroje. Naštěstí jsme byli pojištění. Když nám navíc volali rodiče dětí a bývalí lodníci, kteří k nám v dětství jezdili, a třeba po stovkách se nám scházely příspěvky, tak jsme to prostě nemohli vzdát.“
Moničina letní rada: jet na dovolenou před pracovní sezonou není moc dobrý nápad, měla byste hlavu plnou starostí. Ale zkraje podzimu si určitě nechte pár dní volna jen pro sebe. Já pravidelně jezdím do Chorvatska, kde mi pak ani nevadí, když jsem na pláži úplně sama.